Oni to prostě vědí. 5 podivných superschopností, které mají všichni tátové
Není to vědecky podložené, ale přesto to všichni známe. Tátové mají zvláštní schopnosti, které se nevyučují ve škole, nepřicházejí s rodičovským manuálem a rozhodně nejsou závislé na typu botasek, které zrovna nosí. Přesto fungují. A fungují neuvěřitelně spolehlivě.
Možná už jste si jich všimli. A pokud ne, teď je odhalíme. Tady je 5 superschopností, které z tátů dělají nenápadné hrdiny každodenního života.
Navigace podle ničeho
Mapy? Zastaralé. GPS? Ponižující. Táta totiž má svůj vlastní vnitřní kompas, který funguje na principu „tu jsem jednou v devadesátým jel, tady to znám“. I když to „znám“ znamená, že jednou minul odbočku a strávil hodinu na polní cestě mezi dvěma vesnicemi.
A přesto je to fascinující: jakmile ztratíte signál nebo vás navigace vyšle na most, který neexistuje od roku 2004, táta jen pokrčí rameny, zamručí něco jako „to je v pohodě, tady někde bude odbočka“ a skutečně – ona tam je. Možná tátové čerpají informace z vesmíru. Možná jen věří svým instinktům víc než lidstvu. Každopádně, jejich orientační schopnosti jsou stejně zvláštní jako obdivuhodné.
Ovládání dálkového ovladače silou vůle
Dálkový ovladač je v tátově ruce něco jako žezlo. Ne že by přepínal programy každých deset vteřin – naopak. Najde si svůj kanál (často s dokumentem o lokomotivách, starém hokejovém zápasu nebo šedesátém reprízovaném westernu) a stiskne tlačítko tak, že se ostatní v místnosti automaticky smíří s osudem.
Zajímavé je, že nikdo nikdy neviděl, jak se ho vzdává dobrovolně. Je to přirozené rozložení sil: ovladač k tátovi patří jako ponožky ke sandálům. Navíc ho dokáže ovládat i poslepu – ano, on přesně ví, kde je které tlačítko, i když má oči zavřené a polospí. Ne, není to náhoda. Je to talent.
Opravit cokoliv (ne nutně správně, ale s přesvědčením)
„To zvládnu sám.“ Věta, která předznamenává hodiny improvizace, sadu nevhodného nářadí a výsledek, který technicky vzato funguje, ale už nikdy se na to nemá sahat. Tátové mají neochvějnou víru ve své schopnosti opraváře, a i když občas skončíme s kohoutkem omotaným elektrikářskou páskou a poněkud křivě visící poličkou, ten proces je fascinující.
A když se něco náhodou opravdu opraví a drží to víc než týden, následuje slavnostní prohlášení: „Vidíš, nemuseli jsme volat odborníka.“ To, že oprava trvala tři týdny a vedla ke koupi nové vrtačky a drobné rodinné krizi, už nikdo neřeší.
Vědět, kolik co stálo. A jak by to šlo levněji.
Táta přesně ví, kolik stála každá dlaždice v koupelně. A když mu řeknete, že jste koupili kafe za 85 korun, následuje pohled, který kombinuje údiv, zklamání a mírný smutek nad budoucností lidstva. Není to o šetřivosti – je to o principech.
V tátově světě existuje jakýsi vnitřní ceník věcí, který se odvíjí od cen v roce 1997. A když je něco „zbytečně drahé“, táta má vždy v zásobě alternativu. Možná ne úplně funkční, možná vám zničí důvěru v internetové slevy, ale určitě levnější. A hlavně – on vám to řekne. I když jste se na to neptali.
Styl, který se vymyká trendům (a často i vkusu)
Když si táta vezme tričko z firemního teambuildingu 2011, k tomu džíny s mobilní kapsou a sandály, je to pro něj naprosto logická módní volba. Jeho styl je směsicí praktičnosti, sentimentu a toho, co bylo zrovna nahoře ve skříni. Co je ale důležité – on se v tom cítí dobře. A to je vlastně obdivuhodné.
Naštěstí existují způsoby, jak tátův šatník trochu osvěžit bez zbytečné konfrontace. Třeba vtipná trička s potiskem, který vystihuje jeho osobnost líp než celá fotogalerie. Nebo pohodlná mikina, která vypadá stylově a pořád má tu správnou kapsu na metr. Pokud hledáte inspiraci, mrkněte na dárky pro tátu – možná právě tam najdete jeho nový oblíbený kousek, který nahradí triko „Nejlepší rybář 2008“.
Závěrem? Tátové nejsou superhrdinové v pláštích. Ale mají své vlastní superschopnosti – vtipné, podivné, a přesto nepostradatelné. A možná právě proto je máme tak rádi.
